Zatím žádné opravy
V den jízdy se jednoduše vydají směrem k Jihoafrické republice a sledují, co jim cesta přinese: hraniční přechody, odlehlé lesy, pobřežní cesty nebo městské oblasti.
Renske i Maarten si auto jen pochvalují. „Funguje skvěle. Trochu jsme pomačkali karoserii na spodní straně vozu a promáčkli hliníkový plech, taky v podvozku. Na jízdu to ale nemá žádný vliv. Ačkoli to auto není určené pro jízdu v terénu, občas jsme se ocitli na fakt špatných cestách. Vzato kolem a kolem je většina silnic asfaltových nebo štěrkových, ale často je na nich spousta výmolů. Na těch fakt špatných se spoustou kamenů jezdíme pomalu a pořád nás překvapuje, jak dobře si auto s terénními pneumatikami vede.“
Speciální Enyaq musel dostat nejen speciální úložné boxy, ale také tlumiče.
„Dvakrát jsme uvízli při jízdě v terénu. Jednou jsme věděli, že to bude náročné, ale riskli jsme to, protože jsme chtěli poznat limity vozu. Navíc jsme se mohli naučit, jak se dostat ven, když zapadneme. Je tu jeden zajímavý aspekt: lidi, kteří jezdí stejnou trasu s autem se spalovacím motorem, musí každý druhý měsíc do servisu kvůli novému oleji nebo jiným problémům na autě. Ano, často jezdí v ojetině a naše auto je nové, ale další výhodou je, že elektromobil má jen asi 10 procent dílů klasického auta a velmi málo pohyblivých částí. Je jako počítač,“ upozorňuje Maarten.
Maarten van Pel zvládá bravurně i ty nejnáročnější terény.
Díky jednoduchosti elektromobilu s sebou nevozí žádné náhradní díly. Mají nástroje pro kontrolu závad v softwaru a jiný software, jehož prostřednictvím jim mohou mechanici v případě potřeby pomoci na dálku. A největší výzva v tomto ohledu? Elektromobily nejsou v Africe zatím příliš známé. Takže v nejhorším případě by musel mechanik na opravy přiletět – ale Renske a Maarten samozřejmě doufají, že to nebude potřeba.