Můj život s autem: Nejsou problémy, jen řešení

Celý jeho život se točí kolem kvality. Peter Sudeck pracoval nejprve pro Volkswagen, od roku 1991 pak jako manažer kvality v továrně ŠKODA AUTO v Mladé Boleslavi. Zároveň má však slabost pro klasické vozy ŠKODA.

10. 9. 2018 Historické vozy

Vždy také rád objevoval. Většinou si hrával kousek od uhelného skladu v Bielefeldu. „Byl to ráj, ale vypadal jsem pak jako prase,“ usmívá se dnes při té vzpomínce Sudeck. Právě tam také řídil své první auto – 3tunový náklaďák Opel Blitz. To mu bylo pouhých dvanáct let…

Řidičský průkaz dostal o osm let později a jeho prvním vozem byl Volkswagen 1200 s výkonem 30 koní. S ním pak dojížděl na vojnu z Bielefeldu na letiště v Niedermendigu.

Po návratu do Německa ho však znovu chytla toulavá nálada. Inspirován sérií článků "Spurensuche" („Hledání stop“) v časopise "Gute Fahrt" („Šťastnou cestu“), vyrazil Sudeck na východ a poznával automobilový průmysl za železnou oponou. Navštívil továrnu ŠKODA AUTO v Mladé Boleslavi, rodný dům Ferdinanda Porscheho ve Vratislavicích u Liberce a továrnu Tatry v Kopřivnici – všechno ho velice fascinovalo a položilo základní kámen pro stěhování z Volkswagenu k automobilce ŠKODA v roce 1991. Tam vedle modernizace výroby začal také rozvíjet svou lásku k veteránům.

PŘÁTELSTVÍ A SBĚRATELSTVÍ RUKU V RUCE

V roce 1998 se vrátil z Mladé Boleslavi do Wolfsburgu, velká láska k vozům ŠKODA ho však neopustila. Na veteránských akcích se seznámil a spřátelil s Matthiasem Kahlem a Petrem Goebelem, pětinásobnými německými mistry v rallye. Společně se pak pustili do renovace vozu ŠKODA 130, z něhož na začátku neměli o moc víc než karoserii. Ve spolupráci s Jensem Herkommerem ze ŠKODA AUTO Německo se jim ho láskyplně podařilo oživit ve specifikaci legendární 130 RS a velmi úspěšně s ním závodí na různých rallye po celé Evropě.

Obecně je to právě pocit sounáležitosti, který má Sudeck rád. Společně pracovat, společně se smát, společně se bavit – to jsou věci, které stále miluje. Jedna důležitá charakteristika, která utvářela celý jeho profesionální život, se mu teď hodně hodí – řešení problémů.

Jeden takový problém si vytvořil sám pro sebe: Jak dokáže jezdit se všemi auty ze své sbírky? Její součástí je totiž šestiválcový SUPERB 645, zcela originální LAURIN & KLEMENT 110, červený kabriolet FELICIA, POPULAR ROADSTER a OCTAVIA. Spolu se svou ženou Andreou se proto každoročně účastní řady závodů a srazů klasických automobilů. „Lidé rádi vidí veterán ŠKODA na silnici,“ vysvětluje Sudeck. Baví ho nejen řízení a sbírání, rád o svá auta také pečuje. „Drobné věci si dělám sám, u větších se spoléhám na síť přátel kolem vozů ŠKODA. Protože jestli jsem se něco naučil ocenit, pak jsou to skutečně zlaté české ruce. Dříve museli lidé hodně improvizovat, což z nich udělalo velmi talentované mechaniky.“

„JAKÝ JE PROBLÉM? JAKÉ BY MOHLO BÝT JEHO ŘEŠENÍ? KDY TOTO ŘEŠENÍ MŮŽEME NASADIT?“

Tyto tři otázky ho zaměstnávají po celý profesní život. A jeho žena se usmívá, když se jí zeptáte, jestli stejně analyticky přistupuje i ke každodennímu životu. Samotný Sudeck je v této otázce velmi stydlivý. Nikdy byvo sobě neřekl, že dosáhl velkých věcí. Ale fakta hovoří jasně: dokázal vylepšit provoz v továrně v Mladé Boleslavi, stál u zrodu skupiny milovníků historických automobilů ŠKODA v Německu a spoluorganizuje výlety a akce. To vše jen díky svému odhodlání, zkušenostem a pečlivosti. A hlavně jeho neutuchajícímu zápalu pro auta.

1. JAKÝ BYL VÁŠ VČEREJŠÍ PRACOVNÍ DEN?
(Směje se) Naštěstí jsem už v důchodu, takže pracovat nemusím. Včera jsme jeli ze setkání klasických aut na zámku Dyck sem do pohoří Eifel na okruh Nürburgringu navštívit Velkou cenu veteránů. Už dlouho jsem tu nebyl, tak jsme se ženou prozkoumávali okolí. Šli jsme do velmi pěkné kavárny a pak na procházku. Bylo to úžasné.

2. CO VÁS PŘIVEDLO K PROFESI INŽENÝRA KVALITY?
Vyučil jsem se strojním inženýrem a poté studoval v Bielefeldu. Po dvou letech v Německých ozbrojených silách jsem nastoupil u Volkswagenu jako strojní inženýr v zajišťování kvality. To bylo v roce 1969! Od roku 1977 jsem byl koordinátorem kvality pro společnost Volkswagen USA ve Warrenu nedaleko Detroitu. Po návratu jsem pracoval ve Wolfsburgu až do roku 1991, můj poslední projekt byla třetí generace modelu Golf. Když jsem dostal příležitost přestěhovat se do Mladé Boleslavi, okamžitě jsem souhlasil. Bylo to po profesní stránce bezpochyby moje nejnáročnější období, ale zároveň také to nejuspokojivější.

3. CO VÁS NA VAŠÍ PROFESI BAVÍ NEJVÍC?
Technologie mě vždy zajímala. Už jako malý chlapec jsem stavěl modely aut, hrál si se stroji ve skladu s uhlím v Bielefeldu. Při mých studiích mě začala fascinovat průmyslová výroba. Předvídání problémů, koordinace a optimalizace procesů – to mě bavilo vždy nejvíc.

4. A CO VÁS PRO ZMĚNU ŠTVE?
Už je to dlouho, co jsem opustil praxi, ale za mých časů byla práce z 80 % o technologiích a 20 % představovala administrativa a organizace. Přijde mi, že v dnešní době se ten poměr otočil. Kvůli tomu nedokážeme využít všechny existující příležitosti.

5. JAKÉ TO BYLO, KDYŽ JSTE POPRVÉ ŘÍDIL VŮZ?
Bylo to úžasné! Bylo to u obchodníka s uhlím v Bielefeldu, nechali mě řídit 3tunový náklaďák Opel Blitz. Mohlo mi být asi 12 let. Rychle jsem si i na takhle velký vůz zvykl – dokonce tak rychle, že mě s ním o pár let později zastavili na silnici. To mi muselo být asi 13 nebo 14 let, byla z toho spousta problémů, ale obchodník s uhlím to vzal s humorem. Tehdy byla jiná doba, kdy taková věc byla ještě možná. Při dnešním provozu by to bylo nemyslitelné.

6. CO BYSTE DĚLAL, KDYBY NEEXISTOVALY AUTOMOBILY?
To je dobrá otázka. Co by se stalo, kdyby nebyla žádná auta? Byla by letadla, lodě a jiné dopravní prostředky v podobné podobě? Pokud ano, pak bych byl v těchto průmyslových odvětvích zaneprázdněn organizací jejich produkce.

7. JAK PODLE VÁS BUDOU AUTA VYPADAT ZA 20 LET?
Kdybych to věděl, tak bych tady nebyl! (Smích)

8. S ČÍM NEBO NA CO JSTE SI V DĚTSTVÍ NEJRADŠI HRÁL? JAKÁ BYLA VAŠE NEJOBLÍBENĚJŠÍ HRAČKA?
Byl to Hanomag SS100, napůl náklaďák a napůl tahač. Dostal jsem ho na Vánoce v roce 1942. Byl to nádherný dárek, vysoce kvalitní zinkový model, miloval jsem ho!

9. VZPOMNĚL BYSTE SI NA NĚJAKOU NEOBVYKLOU HISTORKU, KTEROU JSTE ZAŽIL S AUTEM?
Vlastně to ani není tak dávno. Chtěli jsme soutěžit jako tým ŠKODA na Rallye Monte Carlo historiků. Matthias Kahle a Peter Goebel měli řídit můj vůz OCTAVIA. Peter Goebel ho ještě před akcí nechal prověřit ve specializované dílně v Hamburku. Ale půl hodiny po startu první rychlostní zkoušky mi volal: „Petere, tvoje auto nebrzdí!“ Nemohl jsem tomu uvěřit. Takového úsilí pro nic za nic?! Naštěstí dokázali celou soutěž dokončit, a i když museli po každé etapě odvzdušnit brzdovou soustavu, získali vítězství ve své kategorii a osmé místo celkově.

10. NA JAKÉ MÍSTO, KDEKOLIV NA SVĚTĚ, BYSTE SE RÁD VYDAL AUTEM?
No, vlastně jsem svůj výlet snů už podnikl. Byla to jízda Cornwall 2010 s klubem veteránů ŠKODA. Dva týdny jsme jezdili po celém Cornwallu a jihozápadní Anglii. Byl to úžasný zážitek. Líbilo by se mi také dojet na Severní mys (Nordkapp) s klasickým vozem. Užít si ohromnou skandinávskou rozlohu a klid. Možná se k tomu brzy dostanu.