Náročný vývoj pro větší bezpečí
Ve většině případů se pohon všech kol u vozů Škoda připojuje automaticky. V některých situacích ale může řidič zvolit i specifický jízdní režim. Modely Karoq, Kodiaq, Octavia Scout a Superb Scout mají například off-road režim, který je ideální pro jízdu mimo zpevněné vozovky. Vedle reakcí samotného pohonu 4×4 se mění i charakteristika řazení automatické převodovky (řadí ve vyšších otáčkách), reakce plynového pedálu (jsou méně ostré) i nastavení stabilizačních a asistenčních systémů. Modely Kodiaq a Karoq pak mají i režim pro jízdu na sněhu, kdy je pohon všech kol zapojen neustále a třeba převodovka naopak řadí v nižších otáčkách, než je obvyklé. Elektromobily rodiny Enyaq iV pak mají speciální mód Traction určený pro jízdu na nezpevněném a kluzkém povrchu. Pohon všech kol je u něj opět aktivní od samotného rozjezdu a to do rychlosti až 20 km/h.
Škoda Kodiaq RS hravě zvládá i ledové plochy.
Cílem pohonu všech kol je zajistit optimální trakci za všech okolností, a to nejen v zimním počasí při jízdě na sněhu nebo na zledovatělé vozovce. Pohon všech kol v takových situacích zajistí, že každé kolo auta musí na vozovku přenášet menší výkon a dovede tak déle trakci udržet. Díky stabilní trakci se zlepšuje ovladatelnost vozu a to má pozitivní vliv na bezpečnost cestujících i ostatních účastníků silničního provozu. Ve výsledku se pro řidiče zvyšuje potěšení z jízdy i na zcela suchých silnicích. „Vůz 4×4 poskytuje větší subjektivní pocit bezpečí, což ovšem může vést k rychlejší a riskantnější jízdě. Pohon jako takový ale není samospásný, fyziku neošálí a řidič by i s ním měl být ostražitý a nepřeceňovat jak možnosti své, tak možnosti auta,“ varuje ovšem Hrdlička.
Aby pohon všech kol fungoval jak má, je potřeba ho náležitě vyladit. Hlavním úkolem pro vývojáře je vyladit řídicí elektroniku, ale řešit musí i konstrukci a zástavbu nových komponent pohonu. „Ladíme hlavně logiku reakcí přenosu momentu na druhou nápravu. Vývojový inženýr musí při návrhu softwaru uvažovat nad rozložením momentu pro přední a zadní nápravu a u vozů se spalovacím motorem řešit i ovládání zadní spojky pro rozdělení momentu na jednotlivá kola nápravy. Musí také počítat se skutečným zatížením dílů celého systému a jejich životností,“ popisuje Hrdlička náročný úkol.