Tisíc mil československých

Plujete krajinou, rychlost se pohybuje kolem 80 kilometrů v hodině, užíváte si letní den, a když vjedete do města, lidé vám mávají. Nechte se pozvat na jízdu veteránem.

10. 7. 2018 Historické vozy

To, co v běžném autě opravdu nezažijete, jsou reakce lidí. Když kolem jede ŠKODA SUPERB 3000 z roku 1939, mávají, smějí se, ukazují zdvižené palce, lhostejno, zda jsou věkem děti, dospělí nebo pamětníci, kteří v mládí zažili tyto vozy jako horké novinky. Někteří řidiči jsou dokonce k téměř osmdesát let starému vozu tolerantnější než k ostatním. Podobné zážitky by asi mohl vyprávět každý z účastníků soutěže historických vozů Tisíc mil československých, při které vznikl tento článek.

ŠKODA SUPERB 3000

ŠKODA SUPERB 3000 byla jedním z vozů ŠKODA v konvoji této veteránské rallye. Druhým byla ŠKODA 1101 "TUDOR", polokabriolet se stahovací střechou. To SUPERB je mohutná a luxusní limuzína, která důstojně proplouvá krajinou a poskytuje dostatek prostoru a komfortu. Ten si užívá hlavně posádka kabiny pro pasažéry, která je od prostoru pro řidiče oddělena skleněnou přepážkou. Cestující vzadu má k dispozici pohodlnou lavici a prostor, do kterého bez problémů natáhne nohy a opře je o vestavěné opěrky, aby mohl chodidla držet v pohodlném sklonu. Na stěně pod přepážkou jsou dvě sklápěcí sedadla. Když jsou obsazena všechna místa, cestující sedí proti sobě jako v obývacím pokoji.

Prostor pro řidiče je trochu skromnější. Kůží čalouněná lavice se nedá posouvat, v jedné pevné poloze je i volant, který je vpravo. Řidič tedy sedí na opačné straně, než je dnes ve většině Evropy zvykem. V kabině není žádná klimatizace nebo naopak topení. O teplo se stará motor, který hřeje nohy řidiče i případného spolujezdce. V teplém počasí trochu pomáhá otevření ventilace nad čelním sklem. Jednoduchým posunutím páčky se otevře cesta pro vzduch proudící mezi sklem a střechou do kabiny. Toto Simply Clever řešení má však za cíl především zabránit mlžení skla zevnitř ve vlhkém počasí. Dalším podobně jednoduchým řešením je roletka před chladičem, která se dá v zimě vytáhnout ovládacím drátkem z kabiny.

Prostor pro řidiče

I klidná a pomalá jízda s 5,2 metru dlouhým a 1,8 metru širokým vozem je i trochu sportovním výkonem. „Volant je bez posilovače, když auto stojí na místě nebo pomalu popojíždí, je hodně těžké s ním otáčet. S vyšší rychlostí jde volantem pohybovat snadněji, i tak je ale potřeba velká síla. Do toho vůz nemá příliš velký rejd, takže do některých zatáček si musí hodně najíždět a třeba při otáčení nebo manévrování v menším prostoru je nutné víckrát couvnout a popojet,“ popisuje Josef Petříček ze ŠKODA Muzea, který seděl za volantem SUPERBU 3000 při třídenní soutěži Tisíc mil československých na trase Praha – Bratislava - Praha.

Pod volantem nejsou žádné páčky nebo ovladače.

Pod volantem nejsou žádné páčky nebo ovladače. Světla se rozsvěcejí startovacím klíčkem, kterým lze otočit do tří poloh a tím volit intenzitu předních světel. Dálková světla se pak pouštějí a vypínají nohou - spínačem vedle pedálů. Na středu volantu je ovladač elektrických ukazatelů směru, předchůdců dnešních blinkrů. Z pouzdra na A-sloupku vyskočí při aktivaci červená šipka. Tento konkrétní vůz je dovybaven i dodatečně přidělanými blinkry, aby splnil i bezpečnostní požadavky dnešního silničního provozu.

Impozantní limuzína
ŠKODA SUPERB 3000

z roku 1939 je exponátem ŠKODA Muzea v Mladé Boleslavi. Její účast na soutěži Tisíc mil československých 2018 odkazuje na účastníka předválečných ročníků, model 637. Ten od roku 1934 používal místo žebřinového rámu podvozku a dvojice tuhých náprav progresivní řešení s centrálním páteřovým nosníkem, vpředu rozvidleným pro uložení motoru. Spolu s nezávislým zavěšením všech kol umožnila tato konstrukce vozům ŠKODA nové generace, včetně řady SUPERB, dosahovat vysokého komfortu jízdy i na méně kvalitních silnicích. SUPERB 3000, vybavený šestiválcovým motorem 3,1 l o výkonu 85 koní (63 kW), vyvine i s rozměrnou šestimístnou karoserií rychlost 125 km/h.

Závod
Tisíc mil československých,

inspirovaný podobným italským podnikem Mille Miglia, byl Autoklubem Republiky Československé poprvé vypsán v roce 1933, zúčastnit se mohly „cestovní automobily“, tedy provedení přímo odvozená ze sériové produkce. Podnik byl sice deklarován jako soutěž, ve skutečnosti však šlo o rychlostní závod, pořádaný v běžném provozu. Účastníci byli ve dne v noci konfrontováni s koňskými povozy, nákladními automobily, cyklisty i chodci. Takřka 1600kilometrová délka trati prověřila nejen rychlost a ovladatelnost vozidel, ale v neposlední řadě také jejich robustnost a spolehlivost.

V prvních dvou ročnících (1933, 1934) závodníci z Prahy zamířili přes Kolín, Německý Brod (nyní Havlíčkův Brod), Jihlavu, Velké Meziříčí, Brno a Břeclav do Bratislavy a zpět. Tuto trasu absolvovali dvakrát za sebou, celkem tedy ujeli 1 592,8 km. V roce 1935 se z Brna do Bratislavy jelo přes Pohořelice a Mikulov, délka závodu se tak mírně zkrátila na 1 540 km. Další ročníky již nebyly uspořádány zejména s ohledem na zhoršující se mezinárodně-politickou situaci.