Škola „chauffeurů“ a „řídičů“
S tímto stavem se nehodlal smířit Václav Klement, spoluzakladatel mladoboleslavské továrny na automobily. Sám měl řidičské oprávnění, tedy „Vysvědčení o zkoušce“ s podpisem a razítkem Theodora Skuliny, „zkušebního komisaře pro Království České“, od dubna 1906. Byl to ten rok 43. v Čechách vystavený řidičák. Automobilka ale potřebovala vyrábět nejen auta, ale i řidiče.
Řidičské oprávnění Václava Klementa z roku 1906
A tak už v létě 1907 vyjeli na silnice absolventi první autoškoly na českém území, podporované – jak jinak – automobilkou z Mladé Boleslavi. V časopise Sport a hry z 3. dubna toho roku podnik avizoval, že k 1. květnu zřídí školu pro řidiče vozů automobilních, tedy jak se tehdy říkalo „chauffeurů“. Autoškola slibovala „jednak majitelům motorových vozů poskytnout příležitost k názornému seznání konstrukce vozů automobilních a znalosti v řízení automobilů, jednak vychovávati řídiče z povolání“.
Vozy typu VOITURETTE se v roce 1907 úspěšně prodávaly například do Itálie.
Komu byl kurz určen? „Mladí lidé řemesla zámečnického, mechanického, neb příbuzného nalézají tu příležitost zdokonaliti se v řídiče, po nichž v době rozmachu automobilového značná bude poptávka.“ Samotná výuka měla probíhat přímo v automobilce, a to „při dostatečném počtu cvičebních vozidel“. Kromě teoretické části byl kladen důraz na praxi. Zájemci dostali příležitost „seznávati názorně, postupně a důkladně celou soustavu motorů benzinových, poznávati materiál k orgánům těmto upotřebený a osvojiti si znalost opatrování, jehož orgány tyto vyžadují“.