Showroomy ŠKODA ožívají uměním

O co tedy jde? Vše je součástí projektu, který má za cíl vytvořit unikátní uživatelskou zkušenost při návštěvách mnoha škodováckých showroomů, které jsou rozprostřeny po celém světě. Cílem je vytvořit výtvarné dílo, které podpoří a vyzdvihne celkový dojem a architekturu showroomu. Současně by nemělo odvádět pozornost zákazníků od vystavených vozů, nemělo by být příliš popisné a konkrétní.

Teď už ale zase zpátky k soutěžícím umělcům. Každý z nich už zaujal své místo. Někteří zasedli za svůj laptop a tvoří prostřednictvím designového softwaru. Jiní doslova (jako planetární družice) “obíhají” své velkoformátové plátno položené na zemi. Občas se na něj musí i postavit, tak aby dosáhli tam, kam potřebují. Někomu postačí papír menšího formátu a běžný pracovní stůl, jiný se zase separuje ve vedlejší místnosti, aby ostatní nerušil zápachem, který je produkován výpary z graffiti barev ve spreji.

Ať už výtvarníci zaujali jakékoliv stanoviště a zvolili jakoukoliv výtvarnou techniku, všichni dávají průchod své tvůrčí intuici a aktivují pravou mozkovou hemisféru na maximální možný výkon. Jsou ale, tak aby nebyli příliš rušeni, pozorováni okem kamery, fotoaparátu a očima těch, kteří mají za úkol kontrolovat průběh celé této umělecké soutěže.

Abychom se o jednotlivých tvůrcích a jejich právě vznikajících dílech dozvěděli více, bylo zapotřebí je v průběhu jejich procesu na chvilku vyrušit. Naším úkolem bylo tu správnou chvíli odhadnout a vstoupit do jejich téměř posvátného prostoru s velkou pokorou a respektem, abychom jejich “umělecký ponor” nijak výrazně nenarušili.

Markétu Gebrian jsme zastihli právě v momentu, kdy dokončovala svou třetí a zároveň poslední grafiku s pracovním názvem “Fast Green”. Z obrazovky vystupují pocitové světy, tvořené z krystalových prvků s extrémně ostrými hranami. Stěžejní inspirací se pro architektku stal jednoznačně škodovácký okřídlený šíp. Z barev je dominantní zelená. Jako doplňkové barvy volí Markéta své oblíbené purpurové odstíny. Celkový výsledek je barevně velmi kontrastní. Výsledný motiv působí, a podle autorky to tak skutečně má být, znepokojivě. Možná se v něm odráží Markétin strach z rychlosti…

Přesouváme se k Lu Jindrák Skřivánkové, která bosýma nohama stojí opatrně vprostřed svého velkého plátna a věnuje se drapérii z geometrických tvarů. Viditelně je inspirována prostorem showroomu, který vyjadřuje sbíhající se perspektivou. Tu naplňuje oblíbenou barevnou paletou, kterou však volí zcela intuitivně. „Mám ráda architekturu renesance. Doufám, že se mi podaří ztvárnit tu dynamiku v prostoru a hodně děje, který je v tomhle showroomu hodně “znatelný”. Draperií bych ráda vyjádřila odkaz na kubismus”, vysvětluje mladá akademická malířka. Indigově modrý střed má za úkol pozorovatele v obraze ukotvit a vytvořit jakousi relaxační zónu. Potom, co se “konzument” porozhlédne a uvidí dynamiku v prostoru, kde se toho “mnoho děje”, má šanci se ze zmatku vrátit zpět, do bezpečně modrého prostředí.

Stanoviště digitálního designéra Rodolfa Biglié působí nesmírně skromně. Pár tužek, černých fixů a papír. Na umělci je znát, že nechce být moc rušen, a že čas pro svou práci má vypočítán téměř na minuty. Je zcela napojen na svou tvůrčí intuici. Ta vede jeho ruku přirozeným tokem a vytváří vlny a krystaly. Výsledkem je fraktální geometrická progrese. Také on se inspiruje samotným showroomem. Miluje detail. Ten je podle Rodolfa klíčem ke kráse. Také má rád pohyb, což je na jeho, prozatím ještě nedokončeném díle, zcela evidentní. Prozrazuje na sebe, že jízdu autem si vždy nesmírně užívá. Opouštíme umělce ve chvíli, kdy je jeho obraz pouze v barvách černé a bílé. S použitím ostatních barev, pravděpodobně červené a zlaté, ještě váhá….

Gabriela Sedláčková zaujala své místo v zadní části showroomu. Tvoří digitálně. Ještě není rozhodnutá, který ze dvou, nyní již dokončených motivů, pustí do souboje o výhru. Oba jsou jinak ztvárněné, přesto mají totožný koncept. Oba mohou vyprávět příběh o životě jednoho vozu. Než se dostane ke svému majiteli, žije si svůj tovární, šedivý život. Jakmile ovšem vyjede na svou první cestu, ožije a objevuje život plný barev a nesmírného dobrodružství. Příběh je vyprávěn symboly a barvami. Šedivá barva už je objasněná, ostatní mají evokovat život “tam venku”, tedy vodu, nebe, život a dobrodružství. Ambicí výtvarnice je i tak trochu ovlivnit náladu potenciálního kupce. Sama připouští, že výraz jejího díla může působit jednoduše až dětinsky. Současně si je vědoma, že je dílo promyšlené. Ráda by ve svém díle vyzrcadlila stabilitu značky.

Než spatříme dalšího ze soutěžících, musíme otevřít dveře do vedlejší místnosti. Vůně barevných sprejů je pro tu chvíli, kterou s umělcem strávíme, i docela příjemná. Rozhodně ne obtěžující. První série obrazů, respektive diptych, je téměř dokončen. Dokonce už i hrdě nese své jméno “Speed of Light”. Art Director Lukáš Pohánka tvoří v meditaci. Neplánuje. Nechá vše proudit a rovnou vše přenáší na povrch svého plátna. Tok energie velkoměsta se mísí s tou ryzí přírodní a proudí suverénně, skoro až drze, celým obrazem. Zastaví ji až neónové směrovky, které přesně korespondují s tvarem jednoho z detailů v showroomu. Freestyle s prvky kubismu. Tečka.

Poslední stanoviště patří malíři Jozefovi Gašpierikovi. Než se pustí do “výroby” svého díla, potřebuje mít vnitřně zodpovězeny všechny důležité otázky. Dlouho si vše srovnává v hlavě. Jeho cílem je nepromarnit čas. Když o jeho konceptu hovoříme, máme pocit, že tam chce dostat úplně všechno, jako kdyby za cenu mírného násilí. Chce vyprávět příběh české značky, zakomponovat škodováckou filozofii Simply Clever, poukázat na téma ekologie. Technikou rýhování se na bílé sololakové desce pomalu rýsují kubistické linie. V barevnosti má dominovat fialová barva, která je blízká červené, tedy ke kontrastní barvě značky, kterou je zelená. Před Jozefem leží tři koncepty. Který dokončí a jak si v soutěži povede?

Hodnocení soutěžních výtvorů proběhlo 8 týdnů po ukončení soutěže. Výběr nebyl zcela snadný, účastníci předvedli skvělou práci a vydali ze sebe opravdu maximum. Konečné rozhodnutí padlo a z úspěchu se může těšit Jozef Gašpierik. Svůj vítězný výtvarný počin nazval Rodokmen “Family Tree”.

Jaká byla Vaše bezprostřední reakce, když jste se dozvěděl, že jste se stal vítězem Art Contestu?
Když jsem se to dozvěděl, zavalila mě vlna ohromné radosti a euforie. Nepopsatelný pocit, ohromný životní okamžik. O to víc byl tento moment umocněn, že ve chvíli, kdy jsem se tuto radostnou zprávu dozvěděl, jsem trávil čas se svojí rodinou.

Očekával jste, že se to stane?
Že se stanu vítězem jsem neočekával. Uvědomoval jsem si kvalitu a rovné možnosti všech finalistů.

Předtím, než se koncem června šestice umělců sešla v Praze, musela zareagovat na výzvu umístěnou na sociálních sítích nebo na relevantních školách. Aby se soutěžící mohli nominovat, nestačila jen samotná registrace, bylo také nutné zaslat své životopisy a referenční díla. Ta musela být odeslána nejpozději do 11. června 2017 a splňovat v podstatě jediný parametr. Zjednodušeně řečeno, měla být ve 2D, tedy dvourozměrná.

Umělci byli do soutěže vybíráni týmem složeným z architekta, odborníků z marketingu a také kreativců. Ti se kromě orientace na splnění primárního zadání, soustředili také na to, aby pro Art Contest „zajistili“ rozmanitost použitých výtvarných technik.

Mezi šesticí soutěžících měli tedy být umělci, kteří se věnují malbě, grafice, kresbě, nebo třeba technice zvané graffiti. Zajištěna měla být také genderová vyváženost. Do soutěže mohli být přijati umělci s různými formami vzdělání. Limity se nekladly ani v otázce národnostní.