Život v laborce

Kov, plasty, sklo, textil, kůže, dřevo: vlastnosti a chování materiálů zkoumají v Laboratoři Kvality, kde zajišťují zkoušky kovových a nekovových materiálů, provozních kapalin a povrchových ochran. Laboratoř na vlastní kůži poznala autorka tohoto článku Silvie Plavecká. Nahlédněte s ní do míst, kde „zahořela” pro chemii.

1
Při testech pevnosti povlaků lidská síla nestačí! Vše zvládá trhací stroj, který zjišťuje hodnoty pevnosti v tahu i meze deformací. Překvapilo mne, že pásek pevné hlubokotažné oceli přetrhne jak proužek papíru.

2
Stanovení tvrdosti je ve srovnání se zkouškami pevnosti relativně rychlé a jednoduché. Tzv. tvrdoměr právě měří průměr vtisku litinového výřezu z brzdového bubnu.

3
Z barevné kompozice růžových a fialových tónů, které právě pod metalografickým mikroskopem odhalují měděné fáze, mě přecházel zrak. A co že právě zkoumáme? Vnitřní strukturu sedla ventilu ze sintrované oceli, který jsme si připravili broušením, leštěním, leptáním a zalili jej epoxidem.

4
Také jste jako já čekali zkumavky, pipety a baňky? Ty jsou dnes při určování chemického složení passé. Prim hrají přístroje a jejich záznamy. Pro názornost jsme otestovali ocel z hřídele převodovky. Přístroj spustil „záznam” přeskoku elektronů v atomu a volbou typické vlnové délky nám poskytl informace o zastoupení chemických prvků ve zkoumané oceli.

5
Konečně něco známého. Vana, pračky, dřez… nic tu nechybí, ocitla jsem se v prádelně? Korozní komora působí povědomě, jen v ní místo prádla kapky vody či solná mlha „propírají” části vozu. Díky této simulaci se vyzkouší odolnost povrchové ochrany dílů.

6
Po předchozí „studené sprše” jsem se šla zahřát. Kam jinam než do emisní komory, kde se při teplotách 23 °C a 65 °C měří emisní látky. OCTAVIA se nakonec pod infračervenými zářiči při vyšší teplotě vyhřívala pět hodin.

7
Kéž by takto zkoumali i kabelky! Ticho laboratoře proráží jemný šustot, stroj pracuje vytrvale. A tře a tře… o potahovou látku sedadel různé materiály – klidně i smirkové plátno. Šustění se zvyšuje z 5 000 otáček na 50 000! Ani přes tuto zátěž nesmí látka vykazovat poškození. Zde neplatí, že kvalitu prověří čas.

8
Znáte film Prázdniny pro psa? Jiří Hrzán řídí ŠKODU 100, u které při mytí „silně tlačil na hadr”, a proto mu chybí přední okno. Má skvělý výhled a žádné zkreslení. Jen mu do vozu dost fouká. V laboratoři testují všechny typy skel tak, aby zůstala na místě a skvělý výhled se nevytratil. Ba co víc, odhalí i okem neviditelné odchylky a vady.

9
Má poslední zastávka. Utáhli mě na větu: tady „valej holkám šrouby do hlavy”. Říkám si, že to nesmím minout. Žádný hluk ani shon… čeká mě statické a tiché Šroubové centrum. Její pracovníci mají obrovskou zodpovědnost. Aby ne, když vyhodnocují průběh tření šroubů při utahování. Vše pak porovnávají s daty, stanovují odchylky a simulují jednotlivé fáze utahovacího procesu.

JAK JSEM SE STAL SPECIALISTOU V LABORATOŘI

V oddělení Materiálové techniky se zabývám testováním celého vozu a vyhodnocováním kvality dílů z nekovových materiálů z hlediska povětrnostní odolnosti. K technice jsem tíhl odmala.

Vystudoval jsem průmyslovku a po ní zpracování plastů na Technické univerzitě v Liberci. Do Laboratoře Kvality ve ŠKODA AUTO jsem se poprvé dostal během praxe a práce v laboratoři mne nadchla, neboť byla blízká mému oboru. Poté jsem ještě absolvoval dvě stáže na Technické univerzitě v německém Chemnitzu a po dokončení studia jsem se ucházel o pracovní místo v automobilce.