Laboratoř, nebo filmové studio?
V téměř 200 metrů dlouhé hale může ŠKODA AUTO provádět opravdu široké spektrum testů, od čelních nárazů aut do pevných překážek, bočních nárazů bariérou do boku vozů a nárazů aut do sloupů, různých zadních nárazů, až po srážky dvou aut jedoucích proti sobě.
Osvětlovací systém crashové dráhy má výkon 250 kW a na autě dovede vyvolat světelný výkon až 120 kiloluxů.
O pohon aut se stará systém Messring s výkonem 600 kW, který umí urychlit proti sobě dvě vozidla o hmotnosti až 3,5 tuny na rychlost 65 km/h, nebo jedno takové vozidlo urychlit až na 120 km/h. V prvním případě na to stačí dráha o délce 80 metrů, v tom druhém je potřeba dráha celá.
Zatímco vysoký výkon pohonného systému asi nepřekvapí, výkon osvětlovacího systému nejspíš ano. Soustava světel, která osvěcuje prostor srážky nad filmovací jámou, má totiž výkon 250 kW a na samotném autě dokáže vytvořit světelný výkon až 120 kiloluxů. Důvod pro takové intenzivní nasvícení je jasný, je potřeba, aby vysokorychlostní kamery vše zachytily opravdu v maximální možné kvalitě. Kamer je u zkoušky až dvacet v různých pozicích (některé z důvodu fotogrammetrického měření – sledují body na vozidle). Světelný systém zvýší svůj výkon na maximum až v průběhu rozjezdu vozidla těsně před samotnou srážkou.
Vozík, který crashová laboratoř používá pro simulování nárazů.
„Dnes je to vše samozřejmě řízeno automaticky, ale v dobách, kdy jsem tu začínal, jsme měli ještě klasické kinofilmové kamery a start zkoušky a rozběh kamer bylo potřeba koordinovat ručně. To byla tehdy moje práce,“ říká Rudolf Tesárek, který významný posun v technice snímaní nárazových testů zažil jako pracovník a později i koordinátor crashové laboratoře ŠKODA AUTO. Test samotný je vždy pořádná „rána“. „Nejvíc ohlušující je ovšem výbuch airbagů,“ přibližuje Tesárek.