Anglosaský klakson
Už před první světovou válkou se v provozu překřikovaly trubky s balónkem, jejich výkonnější deriváty oživované přepouštěnými výfukovými plyny, ale i ječivé sirény s mechanickým pohonem a postupně nastupující moderní elektro-mechanické klaksony.
V jejich útrobách se skrývala membrána rozkmitávaná zpočátku mechanickou vačkou, kterou však brzy nahradil trvanlivější a spolehlivější elektromagnet. Prakticky použitelnou houkačku zavedla společnost Lowell-McConnell z Newarku v americkém státě New Jersey v roce 1908. Vynalezl ji jistý Miller Reese Hutchison, pozdější šéfinženýr v podnicích Thomase Alvy Edisona.
Samotný výraz klakson odkazuje na firmu Klaxon Signals Ltd. z anglického Oldhamu, která příslušné zařízení sice nevynalezla, nicméně se významně zasloužila o jeho všeobecné rozšíření ve Velké Británii a její tehdejší koloniální říši. Slovo klakson má původ ve starořeckém výrazu klazō, tedy „křičím“. Konstruktéři však museli vyřešit zásadní problém, nedostatek elektrického proudu. Automobily se totiž tehdy ještě obešly bez dynama a akumulátoru, vystačily s magnetem napájejícím hlavně zapalování. Takže původní klaksony potřebovaly vlastní baterii.
K průkopníkům vývoje klaksonů patřil třeba německý koncern Roberta Bosche, s nímž byli pánové Laurin a Klement v kontaktu již na počátku 20. století. Na praktickou aplikaci Boschova patentu z roku 1914, chránícího vlastní systém elektrického klaksonu, však došlo až po první světové válce. Sériová výroba se rozeběhla roku 1921. Zapeklitý problém se špatnou slyšitelností na delší vzdálenost vyřešil fígl ze stavby varhan: druhá vestavěná membrána zesílila dvojici tónů a troubící automobil tak byl slyšet až na dva kilometry.
Nadměrný hluk v ulicích, naprosto neodpovídající tehdy běžné největší povolené rychlosti kolem 30 km/h, vedl k úvahám o zavedení dvojice klaksonů: řidič měl primárně používat tišší z nich a jen v odůvodněných případech sáhnout po razantnějším varování. Tato myšlenka se však neprosadila. Zato se ve 20. letech minulého století začal používat speciální klakson pro požární vozidla s přepínačem mezi nižším a vyšším tónem, napodobující čistou kvartu tradiční trubky: „Hoří!“