Veteránská rally na vlastní kůži

Do tohoto auta se nevstupuje nijak pohodlně. Nemá elektronické asistenty, dokonce ani klimatizaci nebo stahovací okénko. Přesto byste si jízdu v tomto voze neměli nechat ujít.

24. 8. 2017 Škoda svět DĚDICTVÍ

Závodní speciál ŠKODA 130 RS se vydal na trať letošní veteránské rally Sachsen Classic. To auto řidiče dokonale vtáhne, je přímočaré a neuvěřitelně jisté. Po první projeté zatáčce si ho zamilujete. A do toho to bručení, hučení, rachocení, které provází posádku celých šest set závodních kilometrů veteránské rally Sachsen Classic. Pro milovníka motorismu je to životní zážitek.

Smetanově bílá ŠKODA 130 RS se prohání krajinou Saska a užívá si každou zatáčku. Pohon zadní nápravy a motor vzadu řidiči ve vykružování oblouků pomáhají.

SACHSEN CLASSIC

Je jedna z těch nejslavnějších veteránských rally, letos se jela už po patnácté. Publikum v Sasku klasické škodovky poznává a fandí jim, lidé vzpomínají na rallyovou historii značky. Ve dvousetčlenném startovním poli na Sachsen Classic bylo letos sedm aut z Mladé Boleslavi. Vozy jely rychlostní zkoušku na krásném závodním okruhu Sachsenring, překonali Krušné hory a přes silničky na české straně hranice a autodrom v Mostě dojely do elegantního lázeňského města Bad Schandau na břehu Labe. Cíl posledního dne byl u skleněné manufaktury koncernu Volkswagen v Drážďanech.

Závody veteránů se jezdí ve speciálním formátu. Nejde o rychlost, ale pravidelnost a co největší přesnost. Takovým závodům se proto říká "setinová rally". Cílem je zajíždět v přesně stanoveném čase nejen jednotlivé etapy, ale zejména různě dlouhé testy přesnosti v délce od několika desítek metrů po desítky kilometrů. V těchto rychlostních zkouškách se za odchylku +/-0,01 s uděluje vždy jeden trestný bod, za 1 sekundu je tedy 100 trestných bodů. Typickým úkolem je zajet 150 metrů za 10 sekund. Startuje se letmo, po projetí startu je zakázáno v měřeném úseku zastavit. Spolujezdec odpočítává zbývající sekundy a řidič musí jemně pracovat s plynem a spojkou, aby byl v cíli na setinu sekundy přesně. Ve startu a cíli měří časy průjezdu buď fotobuňka, nebo mechanický spínač na silnici, který připomíná hadici. To je další zapeklitost: v prvním případě musí posádka přesně vědět, kde auto začíná a končí (v některých testech se couvá), v druhém, kdy hadici přejede koly.

Spolujezdec naviguje podle podrobného itineráře, který posádky dostanou den před startem. Na tom, jak jet rychlostní zkoušky, se posádky domlouvají předem, někdy je třeba dopočítat některý údaj (typické zadání je: v cíli rychlostní zkoušky musíte být za 1 182 sekund).

Posádky mohou používat elektronické stopky (existují ale i speciální aplikace do mobilů či tabletů), anebo se přihlásit do kategorie mechanických stopek, kde je užití jakýchkoliv elektronických pomocníků zakázáno. Ideální je mít troje stopky, protože některé rychlostní zkoušky se prolínají, nebo na sebe navazují. Do toho může přijít ještě tajná rychlostní zkouška, která není vyznačena v itineráři.