V široké nabídce mladoboleslavské značky nesměly již od počátku 20. století chybět automobily pro nejnáročnější zákazníky. Od dlouhé řady modelů klasické koncepce převzali v roce 1934 štafetu zástupci zcela nové generace automobilů ŠKODA: Š 637 D, Š 637 K a Š 640 s páteřovým rámem podvozku a nezávislým zavěšením všech kol.
V deníkovém záznamu z pondělí 22. října 1934 zmiňuje Karel Hrdlička, tehdejší topmanažer mladoboleslavské automobilky, nové jméno SUPERB. Zpočátku šlo o přízvisko inovovaného modelu Š 640. Mimochodem k alternativám v užším výběru patřilo označení „Regent“. Vývojáři kladli maximální důraz na potlačení hluku a vibrací. K mimořádně klidné jízdě přispívalo nezávislého zavěšení všech a kol, komfortní charakteristika listových pružin (vzadu zdvojených) a také velmi kultivovaný řadový šestiválec SV 2492 cm3. Výkon 55 k, tedy 40,5 kW byl ostatně zakódován v samotném typovém označení: 640 prozrazovalo 6 válců & 40 kilowattů. U starších modelů ŠKODA přitom obdobné kódy odkazovaly na výkon v tradičních koních. Až 5,5metru dlouhý automobil pro náročné zákazníky, dosahující rychlosti 110 km/h při základní 14litrové spotřebě, byl vybaven účinnými kapalinovými brzdami s rovnoměrným účinkem.
Sériová výroba vozů ŠKODA 640 SUPERB odstartovala v březnu 1935. O velkém zájmu zákazníků svědčí čekací lhůty čtyř týdnů v případě uzavřených karoserií, respektive dvojnásobné u kabrioletů. V roce 1936 uvedla ŠKODA na trh výrazně inovované provedení modelu SUPERB, již bez dodatečného číselného označení. Objem i výkon šestiválcového motoru postupně rostly, každý modelový rok přinesl ještě bohatší výbavu a vybroušenější design. ŠKODA SUPERB se stala synonymem elegantní, dynamické, komfortní a kvalitně vyrobené vlajkové lodi lídra trhu.
Po více než 600 kusech s rozvodem SV, tedy postranními ventily, přešla značka ŠKODA v roce 1938 na efektivnější „vrchový“ rozvod OHV s ventily v hlavě válců. SUPERB 3000 OHV poháněl šestiválec objemu 3137 cm3, při 3500 ot./min dosahoval výkonu 85 k (62,6 kW). Na rozdíl od řady konkurentů již SUPERB používal moderní elektroinstalaci 12 V. Originální páteřový rám podvozku vynikal lehkou a tuhou stavbou, propracované nezávislé zavěšení všech kol zajistilo vysoký jízdní komfort na tehdy převážně nekvalitních silnicích. Facelift z jara 1939 nahradil dvoudílnou křídlovou kapotu motorového prostoru zaoblenou jednodílnou, vyklápěnou vzad. Odtud přezdívka „aligátor“. SUPERB 3000 OHV byl nabízen s karoseriemi sedan, limuzína (prostor mezi předními a zadními sedadly oddělovala prosklená přepážka), dále polokabriolet s pevnými rámy bočních oken, případně karoseriemi podle individuálního přání klientů.
Přibližně 5200 mm dlouhá, 1800 mm široká a 1720 mm vysoká černá limuzína ze sbírek ŠKODA Muzea zaujme mimo jiné dvěma pomocnými sedátky, dvojicí rezervních kol v předních blatnících, výklopnými šipkami místo směrových světel, případně „hledáčkem“ – ručně ovládaným vnějším bodovým světlometem na straně řidiče, tedy vpravo. Ve stálé expozici ŠKODA Muzea je k vidění o rok mladší SUPERB 4000, jediný dochovaný zástupce limitované série s větším motorem V8. Pozornost návštěvníků budí také zlatá metalíza a moderněji tvarované karoserie nedávno renovovaného poválečného šestiválce SUPERB OHV (1948). Výroba modelové řady SUPERB skončila roku 1949.
V historii vlajkové lodi ŠKODA SUPERB pokračovala první novodobá generace (2001-2008: 136 000 kusů), kterou vystřídala druhá (2008-2015: přes 600 000 ks), nabízená též jako SUPERB COMBI a s pohonem 4×4. Od roku 2015 prodávaný SUPERB třetí generace prošel loni modernizací. Ta přinesla i první plug-in provedení SUPERB iV.
