Nahoru a dolů, šlapat a rekuperovat
124 horských průsmyků za 26 dní. Jedna nadšená cyklistka a jeden vůz ŠKODA ENYAQ iV. Sportovní výzva se uskutečnila ve švýcarských horách na konci letošního léta. Jak se oběma účastníkům dařilo?
15. 9. 2022 Životní stylVychytávka v kufru
Plně elektrické SUV ŠKODA ENYAQ iV, kterému se po pár dnech rychle začalo přezdívat „Škody“, bylo po celou dobu jako podpůrný a servisní vůz partnerem mimořádných sportovních výkonů. Auto vezlo dvě jízdní kola: jedno z nich bylo náhradní pro případ technických problémů, které by se nedaly vyřešit hned. Kromě toho vůz vezl veškeré vybavení posádky, vybavení cyklistky pro všechny možné povětrnostní podmínky a také náhradní duše nebo mazivo na řetěz. A v kufru byla jedna vychytávka, na kterou tým pěl chválu – chladicí box na elektrický pohon. Chladil jídlo a nápoje, které si Sattlerová mohla vychutnat během krátké přestávky nebo po jízdě cestou na další zastávku.
Monika Sattlerová a doprovodný ENYAQ iV v jednom z průsmyků
„Vždycky jsem měla na klíně notebook, abych mohla kdykoli začít psát denní zpravodajství a články nebo pracovat na sociálních sítích. Na palubě jsme měli také fotografovy foťáky a vysílačky pro komunikaci s Monikou,“ říká Julia Heckmannová, komunikační manažerka týmu.
Během jízdy jelo auto za cyklistkou, před ní a někdy i po jejím boku a zajišťovalo jí tím bezpečnost a ochranu. Přímo z auta také dostávala za jízdy novou láhev vody nebo opalovací krém, sprej proti komárům či svačinu, aniž by musela zastavit. V horkých dnech ji dokonce z auta ostřikovali vodou z rozprašovače.
Vůz jede před cyklistkou i za ní a díky nulovým emisím v tom už není žádný problém.
Monika Sattlerová
Monika Sattlerová je sportovkyně tělem i duší. Narodila se v Německu, nyní žije ve Švýcarsku, v roce 2005 se díky volejbalovému stipendiu přestěhovala do USA. Tam o několik let později pro sebe objevila silniční cyklistiku. V roce 2018 si Monika dala za cíl stát se první ženou, která dokončí 3 000 kilometrů dlouhý závod Vuelta a España, jeden z nejvýznamnějších etapových závodů na světě a jeden ze tří cyklistických Grand Tours. Přitom jela stejnou etapu ve stejný den jako mužští profesionálové – jen o několik hodin dříve. Jejím cílem bylo inspirovat ostatní lidi, v tomto případě především ženy, aby si věřili a nebáli se velkých výzev.
Ekologičtější auto pro budoucnost přírody
„Také jsme jí předávali nebo brali oblečení, které by mohla potřebovat v nepříznivém počasí, například větrovku nebo bundu do deště. Samozřejmě bylo také důležité ji po cestě zabavit. Vyprávět jí historky, případně si s ní zahrát malý kvíz a podobně. Museli jsme být opravdu kreativní, aby byla spokojená,“ usmívá se Julia, která byla s Monikou celou dobu výzvy. „Ale fungovalo to opravdu dobře a ve spoustě případů nebylo potřeba mluvit!“
Monika se svým týmem brzy auto překřtili na „Škody“.
Jak se Monika cítila, když měla jako podpůrné vozidlo plně elektrický vůz? „Jízda v tak krásné krajině a neustálá přítomnost auta mě přivedla k zamyšlení nad jeho možným dopadem na životní prostředí. Je to mnohem lepší pocit mít s sebou ekologičtější auto, které je nejen udržitelnější, ale k tomu ještě nepochybně velmi tiché. Vlastně si vůbec nepřipadám jako „potížista“ v přírodě, zejména když stoupám v průsmycích nebo jsem na okraji silnice. Takže ano, tohle je rozhodně pro příběh mé výzvy zásadní,“ vysvětluje.
Elektromobil je optimální řešení pro jízdu v chráněné přírodě.
Jako ulité
Monika přiznává, že s eMobilitou neměla mnoho zkušeností, a tak byla velmi zvědavá, jak bude elektrický vůz fungovat s ohledem na požadavky a nároky výzvy. Totéž platí i o ostatních členech posádky – řidiči měli během prvních dvou dnů trochu strach, že vůz nezvládnou. Říkají, že si museli zvyknout na ukazatel dojezdu, kapacitu baterie, možnosti vozu a efekt rekuperace. „Ale po prvních zkušenostech – co se týče spotřeby energie a nabíjení – jsme měli na své straně partnera, kterému jsme mohli důvěřovat. A to i v případě rychlých manévrů, které obnášely i mírné přejetí krajnice nebo jízdu po poněkud hrbolatých štěrkových cestách. Navzdory svým rozměrům byl ENYAQ iV poměrně obratný a jeho zrychlení bylo překvapivé. Rozhodně je to vůz, který zvládá dobrodružství a jehož řízení je velká zábava,“ uvedl Björn Sum, jeden z řidičů.
Čistá příroda a čistá energie z obnovitelných zdrojů
Vyzdvihuje jednu z předností vozu: je součástí přírody. Díky tomu, jak je extrémně tichý, měli pocit, že neruší okolí, a zvířata u silnice jako krávy nebo svišti se hned tak neschovali. V neposlední řadě je mnohem lepší jet před cyklisty nebo je předjíždět – neobtěžujete žádnými výfukovými plyny. Druhý řidič Michael Daiger popisuje každodenní režim týmu, pokud jde o stav baterie: „V noci jsme nabíjeli tak, abychom měli na další etapu plnou kapacitu. Během etap jsme jen dvakrát dobíjeli i během dne, abychom měli dostatečnou rezervu pro jízdu na další zastávku. V těchto případech jsme hledali možnost superrychlého nabíjení po cestě, které by nezabralo více času než přestávka na kávu nebo krátká zastávka na nákup potravin. Nezapomínejte, že jsme museli mít Moniku stále na očích a být v jejím těsném dosahu. Takže neplánovaná přestávka by měla dopad na celý projekt – a to jsme nechtěli.“
Komunikační manažerka Julia zdůrazňuje, že „Škody“ se pro tuto akci skvěle hodil. „ŠKODA má cyklistické geny již velmi dlouho a zaměření na ekologický a udržitelný přístup k přírodě do tohoto příběhu také velmi dobře zapadá. Prostě to odpovídá Moničiným hodnotám. Pohybujeme se v přírodě a musíme si jí vážit a chránit ji, abychom mohli mít i v budoucnu tak krásné zážitky. Takže přechod na plně elektrický pohon s modelem ENYAQ iV byl perfektní volba. A jsme nesmírně rádi a vděční, že jsme našli auto, které nám padne jako ulité.“
Monika mluví o výzvě
Monika Sattlerová se vydala na cestu 12. srpna v Nyonu a minulý týden dojela do cíle v Bernu. Když se ohlédne za uplynulým měsícem, co pro ni bylo největší výzvou?
„Celá cesta byla jeden velký zážitek. Měli jsme možnost poznat tolik různých koutů země. Bylo úžasné, že jsme mohli projíždět různými krajinami. Měli jsme štěstí na počasí, jen dva dny pršelo. V tu chvíli je těžší udržet si motivaci a klade to velké nároky na psychiku. Náročné byly i dny, kdy jsme měli na seznamu více než 10 průsmyků – popravdě řečeno, některé z nich bylo skutečně obtížné rozpoznat a najít. Ale abych dokázala, že jsem dojela až k průsmyku, museli jsme se pro záznam pokaždé vyfotit s dopravní značkou nebo jiným orientačním bodem. Fyzicky nejnáročnější a nejproblematičtější byla dlouhá a strmá stoupání. Já se ale při jízdě vždycky snažím o vlastní rytmus a tempo, takže jsem to zvládala docela dobře. Škoda jen, že nedokážu získávat energii zpátky tak, jak to dělá ENYAQ iV při rekuperaci během jízdy z kopce,“ směje se. „Ale vážně, při jízdě z kopce by se na kole z bezpečnostních důvodů nikdy nemělo jíst ani pít, vždy byste měli mít obě ruce na řídítkách. Ale jakmile jsem v autě, využívám příležitosti dát si nějaké jídlo nebo pití a začít regenerační fázi co nejdřív po skončení etapy.“
Když se Monika ohlédne za uplynulými týdny, s úlevou přiznává, že je opravdu šťastná, že se jí podařilo výzvu splnit. „Těším se, že tímto příběhem a příkladem budu inspirovat další lidi a zejména ženy. Inspirovat a motivovat lidi, aby se pustili do vlastní výzvy – což vůbec nemusí být rekord – ale něco, co vyžaduje opustit na chvíli vlastní komfortní zónu. Myslím, že to přesně vyjadřuje, proč jsem to udělala a co bylo vlastně hlavním poselstvím této výzvy.“
