Na sever, Šemíku!
Rok na to si výpravu na Krym zopakoval. „Při plavání v moři jsem tam ztratil brýle. Místní legenda praví, že když se v Černém moři něco ztratí, vyplave to na druhé straně u Bosporu. Následující rok jsem se tedy vypravil hledat své drahé brýle, dojel přes Istanbul až do Ankary a přes Bulharsko a Rumunsko do Česka.“
Více na jihozápad se v Evropě nedostanete. Portugalské Farol do Cabo de São Vicente a rok 2019.
O něco kratší výpravu absolvoval předloni, tentokrát na sever. „Všechno bylo zavřené kvůli covidu a v jednu chvíli se asi na dva týdny otevřelo Norsko. A já nikdy nebyl na Severním mysu, který bývá označován - i když asi mylně - za nejsevernější bod Evropy. Tak jsem si tam zajel, vracel jsem se před Švédsko. Na této pouti jsem pocítil největší Šemíkovu slabinu, topení přece jen s Norskem úplně nepočítalo,“ vzpomíná.
Šemík v Albánii v roce 2010
Jinak mu vůz maximálně vyhovuje, dokonce víc než moderní auta. „Šemík je malý, ale pro mě pohodlný. Ostatně v tom sedadle sedím posledních třicet let, takže je na mne dokonale vytvarované,“ směje se dánský cestovatel, který ve svém veteránu sice má rádio, většinou je však vypnuté. Tue Pol prý totiž na cestách raději přemýšlí.