Typologie hokejových fanoušků

Srdcař

Opravdový fanoušek, který miluje hru. Ve své zemi má permanentku svého hokejového týmu, na jehož zápasy chodí bez ohledu na to, jak vysoko v tabulce si zrovna stojí. K témuž koníčku vede i svého syna, kterému permanentku daroval k jeho šestým narozeninám spolu s albem, kam společně nalepují podobizny hráčů. Své manželce umí vysvětlit i ty nejmenší detaily hry bez ohledu na marnou snahu přetočit hovor na nějaké nesportovní téma. Pokud je to alespoň trochu možné, šampionát nesleduje v televizi, ale přímo v místě dění. Na cestu se připravuje dlouho dopředu a těší se na ni víc než na rodinnou dovolenou. Když jeho tým vyhrává – je u toho. Když jde jeho tým dolů – stále je s nimi. Po návratu do vlasti vítá svůj tým na náměstí v hlavním městě s národní vlajkou v ruce. Chytání puků vystřelených do hlediště už ho stálo tři přední zuby, ale nemůže s tím přestat - touha po hokejových trofejích je silnější než on. V minulosti už dvakrát vytopil sousedy, když se snažil přeměnit obývací pokoj v improvizované kluziště.

Vševěd

Ve všem má hned jasno a udělal by to líp: trenér nároďáku je amatér, který měl dávno hodit ručník do ringu. Každá vteřina hry by se odvíjela líp, kdyby hokejisti uměli číst jeho myšlenky. Jen on totiž nejlíp ví, jak by měly vypadat jednotlivé formace, jaká taktika se má uplatnit v přesilovce, co dělat v oslabení a kdo měl být do týmu povolán z NHL. Vidí to tak, že současný trenér špatně střídá a na nájezdy posílá úplně nevhodné hráče. Při sebemenším zaváhání ”vlastního” týmu rozhazuje rukama a teatrálně kroutí hlavou. Pokud hru sleduje v hospodě, častuje svými výroky obrazovku. Během návštěvy stadionu pak nejdéle od druhé třetiny do konce komentuje dění tak nahlas, aby ho slyšeli minimálně ve třech dalších řadách od něj. Svému doktorovi se teprve nedávno svěřil, že mu hokejovou taktiku, sestavu i útočné řady každý večer o půlnoci radí velký černý pes, do kterého se převtělil legendární trenér sovětské hokejové reprezentace Viktor Tichonov.

Exhibicionista

Konečně je to tu! Jako každý rok zaloví ve skříni plné rekvizit, převleků a barev. Čím pozornost televizních kamer upoutá letos? Nikdy nepodceňuje přípravu a na každý herní den má vymyšlený jiný outfit. Podle hesla víc je víc už dávno překonal hranice ostychu a kdyby ho minule nevyvedli na parkoviště, šel by na stadion opět nahý. Odchod z hotelového pokoje mu zabere dvakrát tolik času než jeho přítelkyni, ale výsledek stojí za to. Cestou na stadion ochotně postojí a nechá se vyfotit s ostatními diváky, kteří si ho pletou s placeným maskotem. Vrcholným okamžikem šampionátu pro něj bývá, když svou podobiznu uvidí na velkoplošné obrazovce s přímým přenosem ze zápasu. Každé ráno otevírá email a doufá, že ho konečně vybrali za plyšového maskota pro příští šampionát.

Fanouškova partnerka

Hokej moc nemusí, ale její partner je pravý hokejový srdcař, s nímž by šla i do pekla, takže jednou za rok ten výlet na šampionát přežije. Dokonce už ani nevzdychá, že by chtěla raději k moři. Úsměšky kolegyň v práci odhání odpovědí, že na rozdíl od nich alespoň není rozvedená. Má svůj vlastní národní dres, který si před odjezdem na šampionát vypere v aviváži s vůní heřmánku. Během své fanouškovské kariéry pochopila, že se hraje na tři třetiny, po nichž se mění strany, ale s veškerými emocemi na stadionu raději čeká na partnera, aby svou nepřiměřenou reakcí na gól do něčí branky nezažehla manželskou krizi. Ve svých nočních můrách se mačetou prosekává sítí hokejových branek, zatímco na ni ze všech stran útočí obří pavouci v helmách, s velkýma lesklýma očima, jedovými hokejkami místo klepet a tučnými hlavohruděmi tvořenými masitými černými puky.

Pivař

Bez ohledu na situaci, svůj nápoj drží vždy pevně v ruce. Na mistrovství světa jezdí ve dvou až deseti lidech, podle toho, kolik kámošů se mu ve svém domácím sport baru podaří přemluvit na ”největší pařbu roku”. Pocit sportovního dramatu u něj nestoupá podle herní situace, ale na základě skóre na baru. Utkání sleduje bedlivě, ale ještě více pozornosti věnuje klesající hladině ve svém kelímku. Situaci obvykle řeší nákup extra kelímku do zásoby. To, že během stání ve frontě prošvihne rozhodující gól, považuje za součást života, který není fér, ale se kterým se stejně nedá nic jiného dělat. Pokud ho gól zastihne na tribuně, samou radostí polévá mokem i kolem sedící fanoušky. Nikdy sice úplně neví, jak to večer dopadlo, ale ráno je internet plný fotek, na nichž se sápe na roztleskávačky, válí se na zemi u hráčů v šatně a ve skyboxu polévá britskou královnu šampaňským. 

Zlatokopka

Netuší, co se děje na hřišti a led zná jenom z Cuba Libre, zato má jasný přehled o hráčích. Přesně ví, kolik kdo vydělá, s kým chodí, žije a komu dal zrovna kopačky, což znamená, že je zrovna volný. V mobilu má uložené fotky vily s bazénem, kde si její miláček užil svou poslední dovolenou. Svým favoritům rozesílá žádosti o přátelství kadencí útočné pušky AK-47, všechny stalkuje a nenechá se odradit ani tím, že už má ban snad na oficiálních stránkách všech národních týmů. Na svém profilu hodnotí, jak vypadají aktuální ženy a přítelkyně hráčů. Během herních přestávek si představuje, jaké by tak bylo stát na tribuně vedle nich, ale doma má jejich kopie v podobě hadrových panenek, které opéká nad svíčkou a zapichuje do nich špendlíky.

Svátek všech hokejových fanoušků je tu! Národní týmy šestnácti zemí z celého světa se utkají v Dánsku nejprve ve skupinách a následně v play-off. Harmonogram turnaje si můžete prostudovat a stáhnout v přiloženém hracím plánu: